Představte si, že máte nějaké peníze a na ulici vás osloví někdo pochybně vypadající a cizí s tím, že je chudý a takové vaše peníze by mu přišly náramně vhod. Ale protože od vás potřebuje víc než jenom nějaký pakatel, nežebrá, nechce nějakou almužnu, se kterou byste se jednou provždy rozloučili, protože byste mu ji vlastně darovali. Chce si od vás větší částku půjčit a slibuje, že vám ji vrátí. Co uděláte? Samozřejmě ho odmítnete, že? Dávat větší peníze někomu, koho neznáte a u koho na pohled nenasvědčuje nic tomu, že vám bude ony finanční prostředky schopný a ochotný vrátit, by bylo bláhové. Dotyčný vám nedává zjevné záruky, že se ještě někdy s penězi shledáte, a proto mu je nedáte k dispozici, ani kdybyste je zrovna nepotřebovali a chtěli udělat dobrý skutek.
A zrovna tak to chodí i na finanční scéně. I zde jsou finanční ústavy, které mají peníze, a lidé, kteří by si v nich chtěli takové peníze půjčovat, protože jich zrovna nemají sami dost. I na banky a podobné finanční instituce se obracejí četní žadatelé a mnozí z nich odcházejí s nepořízenou, protože nepůsobí dost důvěryhodně.
A když tedy někdo peníze půjčit potřebuje? Pak musí působit dostatečně bonitně. Musí být schopen splnit požadavky, které na něj oslovený finanční ústav klade. Musí mít dejme tomu příjmy v žádoucí výši, musí mít čisté registry dlužníků a podobná pozitiva. Jen tak se obvykle uspěje v bance.
A kdo to bance nemůže nabídnout? Ten se může obrátit na nebankovní společnost. I tady má totiž naději získat půjčku. Ale opět jenom tehdy, když splácení zaručí. A když takovému žadateli vyhovuje třeba hypotéka po insolvenci, musí za ni dát do zástavy nemovitost.
A je tedy na každém ze žadatelů, pro kterou z půjček se rozhodne. Ale vždy by měl vzít v potaz to, co může nabídnout. Když totiž nepřesvědčí, dopadne stejně jako ten v úvodu zmíněný pochybný člověk, žádající o peníze neznámé https://cs.wiktionary.org/wiki/nezn%25C3%25A1m%25C3%25BD kolemjdoucí.